čtvrtek 30. června 2016

místo - plány

hlavní perspektiva
půdorys 1NP + situace



vnitřní perspektiva - bazén

vnitřní perspektiva - hlavní prostor

pohled jih

pohled východ

půdorys 1PP

řez A

řez B

neděle 13. března 2016

objekt





mapy

Nároky na prostor, formu, konstrukci:

Aby byly lázně opravdu místem, které uklidňuje, musí být ve svém prostředí "samozřejmé", musí tam jednoznačně patřit.
Způsobem, kterým je možné toho dosáhnout, je použití místních materiálů.
K harmonii místa může dále přispět určitá "pravdivost" konstrukce (prvek, který jako nesoucí vypadá, musí nesoucím být).
Řád věcí podporuje symetrie.
Důležitá je rovnováha mezi vnitřním a vnějším.

pondělí 7. března 2016

MÍSTO


Zahrada Kinských je situována na jižním svahu Petřínského vrchu.
Její historie je, stejně jako například geomorfologie a ekosystém, velmi bohatá.
Původní vinice (která nahradila divoké lesy) byla na přání knížete Kinského přebudována na anglický park ("umělý" návrat kulturní krajiny ke svému volnému, divokému vzoru.)
Po celém území zahrady je rozeseto několik staveb různého významu, nachází se zde totiž skanzen.
I za cenu přenesení do jiného prostředí bylo díky umístění právě do zahrady Kinských možno zachránit řadu památek.
V tzv. Musaionu, letohrádku Kinských, se nachází expozice věnovaná folkloru a tradicím.


pondělí 22. února 2016

lázně


 Lázně jsou zařízení k léčbě nebo rehabilitaci lidí zejména formou koupání ve vodě. Lázně navštěvujeme s cílem ozdravit své tělo i duši, tomu je pak přizpůsobena atmosféra místa.

Koupaliště je zařízení určené ke koupání ve vodě s cílem odpočinku, relaxace nebo zábavy. Pobyt na koupališti nepředpokládá kladné účinky na zdraví v takové míře, jako je tomu u lázní.

Lázně dělíme na:

  • termální (s horkými prameny)
  • sluneční 
  • bahenní
  • minerální

Historie

Nejspíše již před čtyřmi tisíci lety vznikaly nejstarší lázně a bazény u velkých řek protoindických měst. I ve Starém Egyptě existovaly lázně s propracovaným provozem (dle nalezených staroegyptských soudních papyrů), které mimo jiné poskytovaly možnost dělníkům, pracujícím na stavbě pyramid, dodržovat své hygienické zvyklosti. Například v Číně k nejmarkantnějšímu rozšíření lázeňství docházelo za dynastie Čou v letech 1100 - 300 př. n. l. Lázně byly původně společné pro obě pohlaví. V Japonsku se veřejné lázně začaly budovat s rozvojem buddhismu. Jejich teplota dosahovala až 50 °C. Díky této vysoké teplotě vody bylo nutné se adaptovat a navštěvovat lázně již od dětství. Později se přistoupilo k variantě lázní oddělených pro muže a ženy.

Řekové i Římané přikládali osobní hygieně velkou důležitost, lázeňská kultura byla pevně zakotvena v kultuře národa.
V antickém Římě byly lázně společenskou záležitostí. V jedné budově byly obsaženy všechny druhy lázeňských místností (caldarium, tepidarium a frigidarium), knihovna, gymnasion, atd. Měly podlahové (někdy i stěnové) horkovzdušné vytápění.
Příkladem takových lázní jsou Caracallovy lázně.