středa 26. října 2016
čtvrtek 30. června 2016
místo - plány
úterý 31. května 2016
čtvrtek 28. dubna 2016
pondělí 25. dubna 2016
neděle 27. března 2016
sobota 26. března 2016
neděle 13. března 2016
mapy
Nároky na prostor, formu,
konstrukci:
Aby byly lázně opravdu
místem, které uklidňuje, musí být ve svém prostředí "samozřejmé",
musí tam jednoznačně patřit.
Způsobem, kterým je možné
toho dosáhnout, je použití místních materiálů.
K harmonii místa může dále
přispět určitá "pravdivost" konstrukce (prvek, který jako nesoucí
vypadá, musí nesoucím být).
Řád věcí podporuje
symetrie.
Důležitá je rovnováha mezi
vnitřním a vnějším.
pondělí 7. března 2016
MÍSTO
Zahrada Kinských je
situována na jižním svahu Petřínského vrchu.
Její historie je, stejně
jako například geomorfologie a ekosystém, velmi bohatá.
Původní vinice (která
nahradila divoké lesy) byla na přání knížete Kinského přebudována na anglický
park ("umělý" návrat kulturní krajiny ke svému volnému, divokému
vzoru.)
Po celém území zahrady je
rozeseto několik staveb různého významu, nachází se zde totiž skanzen.
I za cenu přenesení do
jiného prostředí bylo díky umístění právě do zahrady Kinských možno zachránit
řadu památek.
V tzv. Musaionu, letohrádku
Kinských, se nachází expozice věnovaná folkloru a tradicím.
pondělí 22. února 2016
lázně
Lázně jsou zařízení k léčbě nebo rehabilitaci lidí zejména formou koupání ve vodě. Lázně navštěvujeme s cílem ozdravit své tělo i duši, tomu je pak přizpůsobena atmosféra místa.
Koupaliště je zařízení určené ke koupání ve vodě s cílem odpočinku, relaxace nebo zábavy. Pobyt na koupališti nepředpokládá kladné účinky na zdraví v takové míře, jako je tomu u lázní.
Lázně dělíme na:
- termální (s horkými prameny)
- sluneční
- bahenní
- minerální
Historie
Nejspíše již před čtyřmi tisíci lety vznikaly nejstarší lázně a bazény u velkých řek protoindických měst. I ve Starém Egyptě existovaly lázně s propracovaným provozem (dle nalezených staroegyptských soudních papyrů), které mimo jiné poskytovaly možnost dělníkům, pracujícím na stavbě pyramid, dodržovat své hygienické zvyklosti. Například v Číně k nejmarkantnějšímu rozšíření lázeňství docházelo za dynastie Čou v letech 1100 - 300 př. n. l. Lázně byly původně společné pro obě pohlaví. V Japonsku se veřejné lázně začaly budovat s rozvojem buddhismu. Jejich teplota dosahovala až 50 °C. Díky této vysoké teplotě vody bylo nutné se adaptovat a navštěvovat lázně již od dětství. Později se přistoupilo k variantě lázní oddělených pro muže a ženy.
Řekové i Římané přikládali osobní hygieně velkou důležitost, lázeňská kultura byla pevně zakotvena v kultuře národa.
V antickém Římě byly lázně společenskou záležitostí. V jedné budově byly obsaženy všechny druhy lázeňských místností (caldarium, tepidarium a frigidarium), knihovna, gymnasion, atd. Měly podlahové (někdy i stěnové) horkovzdušné vytápění.
Příkladem takových lázní jsou Caracallovy lázně.
neděle 17. ledna 2016
pátek 15. ledna 2016
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)