Lázně jsou zařízení k léčbě nebo rehabilitaci lidí zejména formou koupání ve vodě. Lázně navštěvujeme s cílem ozdravit své tělo i duši, tomu je pak přizpůsobena atmosféra místa.
Koupaliště je zařízení určené ke koupání ve vodě s cílem odpočinku, relaxace nebo zábavy. Pobyt na koupališti nepředpokládá kladné účinky na zdraví v takové míře, jako je tomu u lázní.
Lázně dělíme na:
- termální (s horkými prameny)
- sluneční
- bahenní
- minerální
Historie
Nejspíše již před čtyřmi tisíci lety vznikaly nejstarší lázně a bazény u velkých řek protoindických měst. I ve Starém Egyptě existovaly lázně s propracovaným provozem (dle nalezených staroegyptských soudních papyrů), které mimo jiné poskytovaly možnost dělníkům, pracujícím na stavbě pyramid, dodržovat své hygienické zvyklosti. Například v Číně k nejmarkantnějšímu rozšíření lázeňství docházelo za dynastie Čou v letech 1100 - 300 př. n. l. Lázně byly původně společné pro obě pohlaví. V Japonsku se veřejné lázně začaly budovat s rozvojem buddhismu. Jejich teplota dosahovala až 50 °C. Díky této vysoké teplotě vody bylo nutné se adaptovat a navštěvovat lázně již od dětství. Později se přistoupilo k variantě lázní oddělených pro muže a ženy.
Řekové i Římané přikládali osobní hygieně velkou důležitost, lázeňská kultura byla pevně zakotvena v kultuře národa.
V antickém Římě byly lázně společenskou záležitostí. V jedné budově byly obsaženy všechny druhy lázeňských místností (caldarium, tepidarium a frigidarium), knihovna, gymnasion, atd. Měly podlahové (někdy i stěnové) horkovzdušné vytápění.
Příkladem takových lázní jsou Caracallovy lázně.
